Zázrak obrácení--pokračování článku č.38
Mojžíš viděl vyvolený lid v Kenaanu, každý kmen usazený na svém vlastním území. Byly mu ukázány jejich dějiny-onen dlouhý smutný příběh jejich odpadlictví a potrestání. Spatřil, jak rozptýleni mezi pohany a jak od Izraele odešla sláva. Viděl jeho krásné město ležet v ruinách a jeho lid jako zajatce v cizích zemích. Uviděl, jak se Izraelci vrátili zpět do země svých otců a nakonec žili pod nadvládou Římanů.
Bylo mu dovoleno spatřit první příchod našeho Spasitele. Viděl Ježíše jako děťátko v Betlémě. Slyšel hlasy andělských zástupů, jak radostně zpívají písně chval Bohu a přejí zemi pokoj.Viděl na nebi hvězdu, která vedla mudrce z východu k Ježíši a jeho mysl zaplavilo velké světlo, když si vzpoměl na Bileámova prorocká slova:"Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." Spatřil Kristův pokorný život v Nazaretě, jeho službu lásky, soucitu a uzdravování a jeho zavržení pyšným a nevěřícím národem. Ohromeně naslouchal jejich chvástání se Božím zákonem, zatímco pohrdali Tím,kdo tento zákon dal a odmítali ho. Viděl Ježíše na Olivové hoře ve chvíli, kdy se s pláčem loučil s městem, které tak miloval.
Když Mojžíš spatřil konečné odmítnutí tohoto lidu, pro který se tolik namáhal a obětoval, za něž se tak úpěnlivě modlil a pro který byl ochoten dát vymazat své jméno z knihy života, když naslouchal hrozným slovům:"Hle, váš dům se vám ponechává pustý", jeho srdce bylo naplněno úzkostí. Z očí mu kanuly hořké slzy z trpícím Božím synem.
Pak Mojžíš ve vidění následoval Spasitele do Getsemane a spatřil jeho smrtelný zápas v zahradě, zradu, posměch bičování a ukřižování. Mojžíš viděl, že tak jako on povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Boží Syn, "aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Mojžíšovo srdce naplnil zármutek, rozhořčení a děs, když viděl pokrytectví a satanskou nenávist, kterou židovský národ projevil vůči svému Vykupiteli.
Slyšel Kristův srdce rvoucí výkřik:" Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Viděl, jak jeho mrtvé tělo leží v novém Josefově hrobě. Zdálo se, že svět obklopila temnota beznaděje. Když se pak podíval znovu, spatřil, jak Kristus jako vítěz v triumfálním průvodu andělů, kteří ho uctívají, vystupuje na nebesa a jako kořist sebou vede zástup lidí, které vysvobodil z moci smrti.
Viděl otevřenou skvoucí bránu, která ho přijala a zástupy nebesšťanů, které vítězným zpěvem vítají svého velitele. A tu poznal, že on sám bude jedním z těch, kteří očekávají Spasitele a otevírají mu věčnou bránu. Když spatřil tento výjev, oblila se jeho tvář svatozáří. Jak nepatrnými se mu jevily jeho vlastní zkoušky a oběti s porovnáním se zkouškami a oběťmi Syna Božího.....Zaradoval se, že směl byť v nepatrné míře účasten utrpení Kristova.
Pokračování