Zázrak obrácení--pokračování--38

 Naléhání na Boha

 Nakonec si uvědomil, že Boží rozhodnutí nezmění. Nezpochybňoval Boží názor,protože hřích jeho lidu byl veliký. Mojžíš si byl toho vědom. Díky za osvobození z Egypta vzdali zlatému teleti. Prohlásili, že z otroctví je vyvedl bůh jejich nepřátel.

 Mojžíšovi zbývala poslední možnost a nebál se ji využít. Jeho jméno bylo zapsáno v knize života. Jako poslední krajní alternativu nabídl jako protihodnotu za vykoupení lidu své vlastní spasení. Tomu Bůh nemohl zabránit, protože každý si svobodně volí život, nebo smrt. Tuto volbu nemůže Bůh upřít nikomu. Všimněte si pomlčky uprostřed verše Exodus 32,32. Naznačuje pauzu. Mojžíš se jakoby zalyká. Stojí před děsivou volbou.Bůh může vyslyšet jeho modlitbu a navždy jej zahubit  společně s lidem..Říká:" Bože prosím, odpusť, odpusť! Nebo znič s lidem i mne." Než by ztratil Mojšíše, Bůh raději izraelskému lidu odpustil a zachránil je. Z lásky byl Mojžíš ochoten jít cestou sebezničení. Jeho rozhodnutí bylo předzvěstí Golgoty. V obou případech byl jedinec ochoten obětovat se pro dobro svých nepřátel. Existují lidé, kteří jsou ochotni obětovat svůj pozemský život, ale Mojžíš nabízel ten věčný. Není náhodou, že Bible spojuje jeho jméno navždy se jménem Kristovým:" A zpívali píseň Mojžíše..a..  Beránka.

 Dotýká se vás, když se Boží lid staví proti vám? Máte chuť vykašlat se na všechny, kteří vám byli svěřeni? Souhlasíte s kritikou, kterou vznášejí nepřátelé Boha a obracíte se k církvi zády? Nebo jako Mojžíš dokážete říci:" Jsou Božím lidem a já s nimu půjdu až do nebeského kanánu.."?

 I Mojžíš zažil svou chvíli zklamání. Znovu ho obklopil dav a znovu hrozili, že Mojžíše ukamenují. V té chvíli na okamžik ztratil svůj klid a udeřil holí do skály." Vy vzpurní, musím vám vyvést vodu i z této skály?" V té chvíli se postavil na Boží místo. Už když pronášel tato slova, věděl, že dělá chybu. Bůh mu řekl:"Neoslavil jsi mé jméno mezi lidem a proto nevstoupíš do zaslíbené země." 

 Hospodin je vůči vůdcům mnohem náročnější, než vůči lidu. Pokud usilujeme o privilegované postavení, vězte, že vůči vám bude Bůh mnohem náročnější. Mojžíš toužil vstoupit do zaslíbené země. Myšlenka na Kenaan ho držela nad vodou, když se proti němu všechno stavělo. Nebylo by úžasné slyšet, jak jeho lid křičí radostí?

 Tato útěcha mu byla odepřena a Mojžíš se s tím nemohl smířit. Náhle vše vypadalo temně a beznadějně. Mojžíš se upnul k jediné možnosti; rozhodl se mluvit k Bohu, protože věděl, co zmůže modlitba. Začal na Boha naléhat:"Bože, dovol mi přejít a vidět zaslíbenou zemi. Dovol mi přejít, Pane, Otče, dovol mi přejít. Víš, jak těžké jsem to s lidem měl během všech těch let a zvláště v onen osudný den. Otče, dovol mi přejít a vidět zaslíbenou zemi."

 Mojžíš byl Bohu nesmírně drahý a Hospodin nechtěl, aby propadl beznaději. Řekl Mojžíšovi, aby přestal prosit. Jak se to Mojžíš dozvěděl, vzlykl:"Musím zemřít v této zemi?" Téhož dne dostal Mojžíš příkaz:"Vystup zde na pohoří Abárim, na horu Nebó....pohleď na Kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu."

 Mojžíš se měl nyní vydat na novou, tajuplnou cestu. Musí odejít, aby svůj život odevzdal do rukou svého Stvořitele. Věděl, že zemře osamocen. Žádnému lidskému příteli nebude dovoleno, aby mu v jeho posledních hodinách posloužil. Událost, jíž se jeho srdce lekalo, byla tajemná a hrozná. Největším utrpením pro něj bylo,že se musí odělit od svého lidu, snimž byl tak dlouho spojen  jeho život. Avšak s bezmeznou důvěrou svěřil sebe a lid do Boží lásky a milosti. 

 Mojžíš stál naposledy ve shromáždění svého lidu. Znovu na něm spočinul Boží duch a on vznešenými a dojemnými slovy vyslovil požehnání nad každým kmenem. Svou řeč ukončil požehnáním, které se vstahovalo na všechny.

 Lid upíral své zraky na zestárlého muže, který již brzy od nich odejde a s hlubokým uznáním oceňoval jeho otcovskou laskavost, jeho moudré rady a jeho neúnavnou činnost. Jak často musel Mojžíš orodovat u Boha, aby je ušetřil, když jejich hříchy volaly po spravedlivém trestu Božím!  K jejich zármutku se přidaly výčitky svědomí. S hořkostí si připoměli, že jejich vlastní zkaženost dohnala Mojžíše k hříchu, za který musí zemřít.

 Pokračování příště.