Zázrak obrácení--pokračování--25
Krok 5: Odevzdání se kristu
Termín odevzdání je většinou křesťanů nesprávně chápán. Pokud křesťanskou víru chápeme primárně jako věc chování, potom je logické, že se zaměřujeme na morální pravidla, jako je Desatero a snažíme se je dodržovat. Pokud je dotyčný jedinec dostatečně motivovaný a silný, může "uspět." Pokud je slabý, bezpochyby selže.. Důraz na jednání a chování málo kdy vede své následovníky k odevzdání. Silní a navenek úspěšný si nikdy neuvědomí, že jsou bezmocní. Nemají pocit nutnosti odevzdání, protože to přece "zvládají". Slabí také nesměřují k odevzdání, protože mají pocit, že to nelze zvládnout a vzdávají to. Ve chvíli, kdy jsou k Bohu nejblíže,ale nejsou si toho vědomi, se od něho odvracejí.
Lidé zaměřeni na chování, se obávají, že odevzdání znamená ochotu vzdát se jistých věcí. Mají za to, že jde o hříchy, problémy a slabosti. S oblibou říkají:"Zde stojím před Bohem a tímto shromážděním a slibuji, že už nikdy nebudu kouřit, pít, nebo tančit." Pokud jsou silní, opravdu to nikdy neudělají. A pak se z nich stanou "dobří" členové sboru. Pokud je smysl odevzdání v tom,že se musíme vzdát věcí, potom silní uspějí a slabí selžou.
Byl jsem svědkem mnoha způsobů,jež si kladly za cíl osvobodit člověka od hříchů. Slyšel jsem, že lidé napsali své hříchy na kus papíru a poslali je uličkou dopředu, kde se všechny shromáždily na kazatelně. Tam je kazatel seskupil na hromadu a zapálil. Úžasné! A hříchy jsou "pryč". Všechny "shořely". Ale tohle je jenom psychologická hra. Slabí lidé zažijí vystřízlivění, když zjistí, že "spálené" hříchy na ně spokojeně čekají doma.
Poté, co vyzkoušeli všechny možnosti a zjistili, že žádný nefunguje, někteří lidé se začnou klonit k názoru, že část lidstva se narodila jako palivo pod pekelné kotle a oni budou jedni z nich. Začnou věřit v predestinaci. Pavel ale v listu Římanům říká něco jiného:" Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli a to spravedlnost s víry; Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona (soustředil se na chování), k cíli zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazil na kámen úrazu a kámen pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben." Bratři, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. Nevědí, že spravedlnost je od Boha a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili." (Řím. 9,30-10,3)
Nezapomínejte, že jabloň dává jablka, protože je jabloň. Ne proto, aby se jí stala. Pokud chcete pěstovat jablka, nejlepší si pořídit jabloň. Jabloň se nemusí snažit, aby produkovala jablka. Je to pro ni přirozené. Dovolte mi převyprávět biblický text, který jsem před několika řádky citoval.
Co tedy máme říct, Že pohané, kteří se nesnažili pěstovat jablka, jablka vypěstovali, dokonce i jablka, která pocházeli z jabloně. Naproti tomu Izraelci, kteří se snažili jablka pěstovat, skončili s prázdnýma rukama. Proč? Protože se nestali jabloněmi a přesto se snažili pěstovat jablka svou vlastní silou. Ve své nevědomosti ohledně Božího pěstitelství a snaze vyplodit vlastní plody a neodevzdali Bohu a nestali se jabloněmi. Kristus je konec snahy plodit jablka bez jabloní, protože každý se v něm může stát jabloní.
Křesťané konají dobro, protože jsou křesťany a ne proto, aby se stali křesťany. Začátek křesťanského života je naše rezignace na snahu plodit ovoce spravedlnosti, protože si přiznáme, že ho plodit nedokážeme.
Odevzdání není vzdání se věcí. Odevzdání je uvědomění si, že sami nejsme s to udělat cokoli s věcmi, které nám brání žít dobrý křesťanský život. Udělat můžeme jen jedno: přijít ke Kristu takoví, jací jsme. Musíme odevzdat sebe sama jemu do rukou.
František