Zázrak obrácení--pokračování článku č.38
Mojžíš opustil společenství a v tichosti sám vystoupil na horu Nébo, na vrchol Pizgy. Stál na tomto opuštěném vrcholu a jasným okem se díval na výjev, který se před ním otevřel.
Daleko na západě se rozprostíraly modré vlny Středozemního moře. Na severu se k nebi tyčila hora Chermón. Na východě se táhlo území moábské roviny. Za ní ležela země Bášan, dějiště slavného výtězství Izraele. Na jihu se rozkládala poušť, po níž tak dlouho putovali.
O samotě Mojžíš přehlížel svůj život plný těžkostí od chvíle, kdy se vzdal poct faraonova dvora a opustil perspektivní egyptské království, aby svůj život spojil s Božím vyvoleným lidem. V duchu znovu spatřil ony úžasné zázraky Boží moci, které Hospodin vykonal ve prospěch svého lidu a Boží trpělivé milosrdenství během let putování a vzpour. Pouze dva ze všech dospělých mužů a žen z celého Izraele, kteří vyšli z Egypta, byli shledáni tak věrnými, že mohli vstoupit dozaslíbené země. Jeho život pln těžkostí a sebeobětování, se mu jevil jako zbytečný.
Věděl však, že své poslání a práci konal s Božího pověření. Když byl poprvé povolán, aby vyvedl Izrael z otroctví, bál se zodpovědnosti. Přesto neodmítl vzít na sebe toto břemeno. Dokonce, když mu Hospodin nabídl, že ho tohoto závazku sprostí a zničí vzpurný Izrael, Mojžíš s tím nesouhlasil. Radoval se ze zvláštních projevů Boží přízně. Během pobytu na poušti získal bohaté zkušenosti ve styku s Boží láskou. Cítil, že učinil moudré rozhodnutí, když si zvolil raději snášet utrpení s Božím lidem, než se načas těšit v hříšných radovánkách.
Když se díval zpět na své zážitky, jeho minulost poškodil jeden špatný čin. Cítil, že kdyby toto přestoupení mohlo být vymazáno, nebál by se smrti. Byl ujištěn, že vše, co Bůh vyžaduje, je pokání a víra v zaslíbenou oběť. Mojžíš znovu vyznal svůj hřích a úpěnlivě prosil Boha o odpuštění.
Nato se k jeho velké radosti před jeho zrakem otevřel panoramatický pohled na zaslíbenou zemi. Nebyl to obraz zastřený jako v mlhavé dálce, nýbrž jasný, určitý a krásný. V tomto výjevu mu nebyl představen současný stav, ale budoucí země naplněná Božím požehnáním. Byly tu hory porostlé cedry, pahorky plné olivovníků a příjemné vůně vinné révy, širé zelené roviny poseté květinami, bohaté na úrodu, palmy, pole vlnící se pšenicí a ječmenem, slunná údolí osvěžovaná bublajícími potůčky a zpěvem ptáků, krásná města a nádherné zahrady, jezera z hojností vody, stáda pasoucí se na horských úbočích a mezi skalami dokonce úly divokých včel plných medu. Byla to vskutku taková země, jak ji Mojžíš, inspirován Božím Duchem, Izraeli popsal.
Pokračování