Víra, nebo skutky?

 Často přemýšlím nad těmito verši:"Milostí jste spaseni skrze víru, spasení není z vás, je to Boží dar; NENÍ Z VAŠICH SKUTKŮ,TAKŽE SE NEMŮŽE NIKDO CHLUBIT:" (Ef. 1,8-9). Zde se jasně hovoří, že spasení dostáváme darem od Boha. To znamená, že nám spasení Bůh nabízí (každému) a nám stačí jej přijmout. Nic víc? Stačí jen víra? Podívejme se na jiný verš, který je u Jak.2,14-18:" Co je platné, moji bratři, když někdo říká,že má víru a přitom nemá skutky? Může ho ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl:" Buďte s Bohem- ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali jste jim co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama od sebe mrtvá. Někdo však řekne:"Jeden má víru a druhý skutky." Tomu odpovím:Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích."

 Tyto verše jako by odporovali těm předcházejícím. Ale uznáte sami, že to nemůže být pravda. Obojí jsou napsané v Božím  Slově a to si nemůže odporovat. 

 Takže jak z toho ven, abychom to pochopili? Mohl bych napsat více veršů, kteří si podobně "odporují", ale dají se vysvětlit podobně, jako tyto které řekl sám Pán Ježíš, které jsou napsány v listě Žid.8,10:" A toto je smlouva,kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám SVÉ ZÁKONY do jejich myslí a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." 

 Toto je dosti přesvědčivé, aby věřící lidé pochopili, co mají dělat, aby byli spaseni. 

 Ještě snad pro ty, kteří ještě nechápou, jak je to myšleno, napíši, jak jsem to pochopil já. Bůh je láska a miluje každého člověka -bez rozdílu. Jestli mně tedy Bůh miluje a mám napsaný jeho zákon ve svém srdci, tak budu chodit jak on chodil a ne jak chci já chodit. 2Jan.v.6:"A to je láska; žít  podle Božích přikázání, (které nám Bůh napsal do srdce); to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle nich žít."

Máme žít podle Ducha Božího a nepodlehneme tomu, k čemu nás táhne naše přirozenost. (Gal.5,16) Pán Ježíš žil podle přikázání,(desatera)protože byl vedený Duchem svatým, proto ani nemohl hřešit. Dalo by se říci, že měl zákon napsaný ve svém srdci.

                                                                                                                                                                                        František