Svíce-pokračování-8
Jednota bratrská a její pokračovatelka a dědička církev českobratrská evangelická.
Jedním z néjkrásnějších květů na stromě světové reformace byla naše Jednota Bratrská, která svou opravdovostí, čistotou, kázání a sprostností v obcování , se nejvíce přiblížila církvi apoštolské. Od počátku byli do ní přijímáni jen lidé upřímně věřící a nábožensky žijící Vznikla pod vlivem kázání Rokycanových r.1457, ale skutečným duchovním otcem byl Petr Chelčický, jehož náboženské spisy měli na Jednotu zejména v jejich počátcích velký vliv. Malému počtu bratří byl z počátku vykázán Kunvald, na panství litickém, kde žili v bratrské pospolitosti, pozpůsobu církve apoštolské. Byli mezi nimi měšťané, pražští bakaláři a mistři, šlechtici, rolníci i lidé služební, jejich ženy a dítky a všichni si prací chléb svůj vydělávali. Žili skromně, v lásce k Bohu a bližním a nazývali se ve spolek bratřími a sestrami. Přes mnohé pronásledování, se Jednota rozšířila tak, že bratři měli téměř všude své přivržence. Kolem r.1500 měla Jednota v Čechách přes 11.000 mužských příslušníků bez žen a dětí a na Moravě v téže době se počítalo na 100.000 bratří, což ke krátkému trváníJednoty a řídké lidnatosti byl počet skutečně veliký. Z předních rodů šlechtických přiznávali se k jednotě v Čechách KOstkové, krajířové, Pernštýnové a jiní. Na Moravě především Žerotínové. Hlavní střediska v Čechách měli bratři v Litomyšli, Hradci Králové a okolí v kraji píseckém, žateckém, v Mladé Boleslavi a mimo to menší sbory či hloučky na jiných místech jako Vysokém Mýtě, Chrudimi, Chocni ,Brandýse nad Orlicí, Chlumci Rychnově, Žamberku a jinde.Na Moravě v Přerově, Prostějově a dalších asi 20ťi městech.
Bohoslužby v Jednotě byly docela jednoduché: zpěvy modlitby čtení a výklad Slova Božího. Vše podle příkladu církve apoštolské, beze všech ceremonií a okázalostí. Jediným pravidlem víry i učení bylo Bratřím Písmo sv. a vzorem církevního řízení a náboženského i povšechného života církev apoštolská. Aby údové snáze život svůj Slovem Božím říditi mohly, dávala Jednota všem stavům potřebná naučení. Bohatým předkládáno, aby statky své vynakládali k podpoře chudých a nedovoleno jim, aby z majetku svého žili v přepychu a marnotratnosti. Chudým připomínáno, aby chudobu svoji trpělivě nesli, nezáviděli bohatým, ani jim nelichotili kvůli darům a výhodám, ale za prokázání dobrodiní aby vděčni byli. Páni měli mírně a svědomitě zacházeti se služebníky a služebníci věrně zase pánům sloužiti.Řemeslníci měli dobré dílo konati a všeliké nepoctivosti se vystříhati. Kupci směli jen potřebnými věcmi kupčiti a jen dobré zboží, míru a váhu dávati. Zboží hříchu a přepychu sloužící bylo zapovězeno, jakož i hry v kostky, lichva, věštění a všeliká výživa nepoctivá.Zvláštní pozornost byla věnována životu rodinnému. Každý hospodář musil svou rodinu a čeládku spravovati tak, aby tobylo Bohu k libosti. Měl všechny ráno, v poledne, večer k modlitbě a Slovu Božímu shromažďovati.Na bohoslužby pravidelně posílati.V sobotu práci zavčas ukončiti, aby se čeládka příliš neunavila a aby byla v neděli schopnější sledovati výklad Božího Slova.( v tomto mají bratři z Jednoty ještě neujasněnou sobotu, neboť ta je obsažena přímo v desateru přikázání a praví se tam:"Pomni na den sobotní" a ne na den sváteční. Tam je přímo sobota jmenována a je z ráje.A my všichni věřící máme dodržovat Boží Zákon doslovně. Je to z Bible Kralické, z r.1613 a je to na důkaz stvořitelské moci a nazval Hospodin sobotu svým dnem!)
Sám však byl povinen všechny v dobrém předcházeti a pobožnosti i příkladným životem za vzor sloužiti. Mládenci a panny měli hříchu utíkati, starší ve vážnosti míti a Slovu Božímu se učiti. Manželé se měli k sobě navzájem v Kristově lásce míti a ve všem si pomáhati.
Tento utěšený náboženský život a vnitřní i zevní rozvoj Jednoty přerušen byl po nešťastné bitvě na Bílé hoře a činností protireformační, kterou katolická církev, opřena o moc státní horlivě a bez milosti všemi prostředky prováděla. Na 30 tisíc rodin bylo z Čech a Moravy vypovězeno a mnohem více lidí později odešlo do ciziny dobrovolně, aby nemuseli zapřít pravdu Kristova evangelia. Mezi nimi byla větší část příslušníků Jednoty. Tak stádce Kristovo bylo rozptýleno, kazatelé vyhnáni, nebo uvězněni a místo světla evangelia, které tak požehnaně působilo, zavládla po české vlasti duchovní tma. Ti, kdo zůstali, byli pronásledováni a museli se skrývat před jesuity, kteří ve jménu církve a Božím skutečně Kristovy učedníky dávali do vězení a mučili jen pro to, že chtěli žít jen podle naučení Písma a že si přáli a o to usilovali, aby církev Páně byla skutečně církví Kristovou.
Jako posvátné dědictví nám Jednota zanechala ušlechtilý a dokonalý překlad Písma sv.z původních jazyků, který pořídila prací svých nejpřednějších bohoslovců a který v letech 1579-1593 její péčí byl vytištěn v Kralicích na Moravě.Jest to tak zv. Bible Kralická, kterou také v Kšaftu , ústy posledního sváho biskupa Jana Amose Komenského, Jadnota odporoučí spolu se svými řády a duchovním bohatstvím, celému národu českému:"Na tebe, vlasti milá, národe český a moravský, při svém již dokonalém s tebou se loučení zapomenouti také nemohu, nýbrž k tobě se néjpředněji obracím, tebe pokladů svých, kteréž mi svěřil Pán, nápadníkem činím. Tebe dědicem činím všeho, co Jednota po předcích svých zdědila, přes těžké a nesnadné časy přechovala a skrze práci synů přijala. To všechno tobě odkazuji a předávám. Napřed milost k pravdě Boží čisté, druhé horlivou žádost k vyrozumívání, vždy k plnějšímu a jasnějšímu. Odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli Svatou. Přijmiž to tedu jako vlastní klenot, vlasti má a užívej toho k slávě Boží a svému dobrému a užitečnému vzdělání. to jest tedy odkaz Jednoty lidu a národu českému."
Dědičkou tohoto odkazu a pokračovatelkou v díle Jednoty v Čechách a na Moravě jest Českobratrská církev evangelická..Ustavila se po vydání Tolerančního patentu r.1781 ze skrytého semene, zbytku to pronásledovaných a rozptýlených vyznavačů evangelia a církve Kristovy, která přes všechno pronásledování, vyhubena zcela nebyla. Po svém vzniku po 200 let byla církev evangelická u nás pouze církví trpěnou a utiskovanou a nebylo ji dovoleno zevně se přihlásiti k dědictví české reformace, i když ji byla v r.1861 poskytnuta náboženská svoboda, která však více méně zůstala jen na papíře. Skutečná svoboda a náboženské zrovnoprávnění byly v život uvedeny až v r. 1918, kdy dvě větve české reformační církve v Čechách a na Moravě, evangelická církev reformovaná a evangelická církev augsburského vyznání se spojily v jednu církev, českobratrskou evangelickou.
Českobratrská církev evangelická jest církví reformační, pokračovatelkou a strážkyní náboženského odkazu otců, cele stojící na základě Písma sv. a církve apoštolské. Její hlavou jest Ježíš Kristus, který řekl:"Já lsem ta cesta, pravda a život a nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne".-Jan.14,6.Českobratrská církev evangelická zvěstuje čisté Slovo Boží, (až na 4 té přikázání-soboty ) usiluje o obecenství lidu Božího podle Kristova evangelia a zve všechny lidi dobré vůle k duchovnímu, pravému Bohu a posvěcenému životu. Jest obnovenou církví Kristovou v národě našem, na svědectví o spáse a vykoupení v Kristu Ježíši. Pokračování příště.