Svíce-pokračování--2
Vnitřní a náboženský život v církvi apoštolské a poapoštolské
O křesťanech v prvotní církvi se ze skutků apoštolských dovídáme, že zůstávali v učení apoštolském, v společnosti a lámání chleba, na modlitbách, chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu.Nebylo mezi nimi bohatých, ani chudých, urozených, ani prostých, poněvadž neměřili těmito měřítky.Všichni byli bratřími a sestrami v Kristu Ježíši.Náboženský život v prvotní církvi se vyznačoval jednoduchostí a opravdovostí.Nebylo tu tajemných obřadů, ani nádherných rouch a všelijakých hodností.Apoštolé vydávali svědectví o Ježíši Kristu a jeho vykupitelském díle a všichni členové církve v duchu zvěstovaného evangelia žili a jím spravovali domy své.Evangelium bylo jim mocí k novému životu, který se také zřejmě na venek projevoval, takže ti, kteří se na ně dívali, ani to nedovedli pochopit.
Ani pronásledování, které brzo začalo nedovedlo církev v jejím rozvoji zastaviti.Naopak, tím více se rozmáhala a zejména apoštol Pavel, sám podivuhodným způsobem ke Kristu obrácený, se stal nástrojem ke Kristu obrácený,nástrojem k rozšíření církve.Podnikl tři misijní cesty a všude horlivě sloužil k známostiJežíše Krista a spásného evangelia.Tak založil řadu nových sborů, v nichž pracovali jeho žáci a pomocníci.Ještě za jeho života křesťanství proniklo téměř do všech částí tehdejšího známého světa.Ostatní učedníci Páně, apoštolé, rovněž na různých místech šířili zvěst o spasení v Ježíši Kristu.
Po smrti apoštolů, kteří se těšili veliké úctě a původně pečovali o správu a duchovní prospěch sborů,byli v čelo jednotlivých sborů voleni starší,(presbyteři) nebo dozorci(biskupové) Byli to mužové vynikající zbožností a bezúhodným životem.Tito voleni presbyteři a biskupové nebyli však povýšeni nad ostatní údy sboru a církve.Byli jen jako první mezi rovnými, neboť i ostatní členové měli právo a povinost podle svých sil a schopností sborového života se zúčastniti.Nebyli kněžími v dnešním slova smyslu, tím méně nějakými církevními hodnostáři a hiearchy.Takové chápání úřadu a funkce těch, kteří byli k správě sborů povoláni, bylo v církvi apoštolské i v pozdější neznámo a bylo ji naprosto cizí.Byli považováni a sami se považovali pouze za služebníky Kristovy, správce a šafáře tajemství Božích-(1.Kor,4,1-2)
Bohoslužby k chvále Boží a duchovnímu vzdělání věřícich,byly konány většinou po domech, neboť chrámů nebylo.V době pronásledování křesťanů, které z menšími přestávkami trvalo až do r.313, scházeli se křesťané k bohoslužbám v lomech a hájích, jakož i v podzemních katakombách.Bohoslužby byly prosté a jednoduché.Zpěvy, modlitby, čtení Písma sv. a na konec byla vysluhována svatá večeře Páně! Svatá večeře Páně byla původně stolním obecenstvím, při kterém všichni zúčastněni jedli společně chléb, který si většinou sami přinesli a pili po sobě z kalicha, připomínajíce si smrt Páně a děkujíce za milost, kterouž přijali.Obsah křesťanské víry a učení jak se projevovaly v původní církvi, spočíval v tom,že křesťané cele přijali zvěst o Ježíši kristu, Synu Božím, kterého Bůh poslal na svět, aby ti kdož uvěří v Něho, spaseni byli. To, co Ježíš učil, jak žil, co konal a k čemu vybízel, to bylo základem vší víry, naděje a života.Prvotní církev neučila nic jiného, než co bylo obsaženo v učení, poslání a díle Ježíše Krista. - Pokračování příště