Svíce-pokračování-11
Rozdíly v učení církve českobratrské evangelické a římskokatolické ve světle Božího Slova.
Základem vší víry a učení církve jest a může být jen Slovo Boží, evangelium Kristovo. Nikde jinde se o Bohu, jeho díle i vůli nic podstatného nedovíme a žádný z lidí nám nic říci nemůže. V Bibli, Slově Božím nám Pán Bůh zjevil sebe, svoje cíle a oznámil cestu spasení.Proto Slovo Boží jest zdrojem všeho poznání o Bohu a néjvyšším měřítkem, co se týče učení a života v církvi i mimo ní. Z toho vyplývá, že na Slově Božím všechno učení církve musí být vybudováno,jím odůvodněno a měřeno. Církev křesťanská nemá a nesmí učiti nic, než co je obsaženo v Slově Božím, evangeliu Kristově. Jinak by nebyla církví Boží a církví Kristovou a nesloužila by jako nástroj ke spasení.Z tohoto hlediska si porovnéjme, co učí církev českobratrská evangelická a církev římskokatolická, která si činí nárok, aby byla uznána za jedinou pravou církev Kristovou
O Slovu Božím.
Církev českobratrská evangelická ve shodě s původní církví apoštolskou a apoštoly věří a učí, že Písmo sv jest nám od Boha dáno a obsahuje Boží vůli a neklamnou pravdu o lidském spasení, jakož i všechna potřebná naučení k správě života v církvi a skze ní pro život jednotlivců. Písmo sv.samo o tom praví:"Všeliké Písmo od Boha jest vdechnuté, užitečné k učení, trestání k napravování, ke správě, kteráž náleží ke spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému dobrému dílu hotový:" ( 1 Kor. 13.9)
Církev římskokatolická rovněž učí, že Písmo sv jest od Boha vdechnuté a obsahuje pravdu o lidském spasení, ale nikoli všecko potřebné učení o víře a mravech a proto je třeba ho doplniti tradicí!(Kterou mimochodem tepal Ježíš u farizeů). "Tradice jest učení, které z úst Kristových, anebo od apoštolů působením Ducha sv. takřka z ruky do ruky předáváno bylo, až na nás a naše časy přešlo."
K tomu jest poznamenati, že tradice, t.j. ústní podání, jest nespolehlivá a že byla zřejmě a úmyslně přizpůsobována potřebám církve římské, neboť je jiná v církvi východní a jiná v církvi západní, ač tyto církve až do r.1054 tvořily jeden celek. O tom, jak tradice rostla a jak se měnila, svědčí církevní dějiny. Důležité je, že v celém Písmu sv.nelze najít opory pro to, že by Slovo Boží k správě církve a spasení lidských duší vše potřebné neobsahovalo a že by Slovo Boží bylo třeba tradicí neb jinak doplňovat. Naopak, dovídáme se z něj, že je jediným pravidlem víry a života.
Církev římskokatolická čtení Písma zakazuje (prokazatelně zakazovala) a učí, že nekněží si nemají sami Písmo vykládati a chtít mu porozumět. To mohou jen kněží, kteří jsou povinni Písmo sv. vykládat jen tak, jak církev ústy svého nejvyššího představitele, papeže (boha) učí a nařizuje.Papež jest jako hlava církve a učitel všech křesťanů neomylný a jeho výklady jsou neměnitelné! Slovo Boží tedy nevládne církvi, ale církev, kterou představuje papež a kněží, vládne Slovu Božímu! (Jak scestné a nebezpečné).Věřící musí Slovu Božímu rozumět jen tak, jak ho ústy papeže a kněží vykládá a smí z něj věřit jen to, co církev dovoluje.(Tak například v desateru Božích přikázání církev římskokatolická vypustila druhé přikázání, v němž se zakazuje zobrazování Boha a klanění se sochám, obrazům a rytinám a změnila čtvrté přikázání, kde je napsáno, pomni na den sobotní a ne na den sváteční,)
Církev českobratrská evangelická dává Slovo Boží lidem do ruky a učí, že každý má Písmo sv. číst a rozjímati, neboť jen ze Slova Božího se rodí pravá známost a víra a z něj pramení síla k bohumilému životu.
Pán Ježíš sám v ev.sv. Jana všechny věřící vybízí:"Ptejte se na Písma, nebo vy domníváte se v nich věčný život míti.A ta svědectví vydávají o mně." ( Jan,5,39) Stejně i ap. Pavel ve své epištole ke Kolos.3,16 napomíná:"Slovo Kristovo přebývejž ve vás bohatě se vší moudrostí učíce a napomínajíce se vespolek."Také o Berijských čteme, že "Na každý den rozvažovali Písma, tak-li by ty věci byly." (Skut. 17,11)
Pokračování příště