Spasení křesťanů.

 MUSÍ KŘESŤAN DODRŽOVAT ZÁKON? 

  Mnohé církve učí, že je nutné ke spasení dodržovat Zákon. Je to ale pravda? 

    Křesťanskou výzvou není nedokonalá formální poslušnost, a to znamená konat dobré skutky a dodržovat Zákon svou vůlí a ve své  vlastní síle. Křesťanskou výzvou je VÍRA, a to konkrétně znamená zemřít sobě, aby KRISTUS MOHL ŽÍT SKRZE NÁS, A ABY SKRZE NÁS PŘINÁŠEL SVÉ OVOCE. 

    "Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost.Tomu se žádný zákon nevyrovná"  (Galackým 5,22-23). 

   "Kdyby tu byl Zákon, který by dokázal přinést život, potom by spravedlnost opravdu vyplývala ze Zákona. Písmo ale zahrnulo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na VÍŘE V JEŽÍŠE KRISTA" (Galackým 3,21-22).

    Boží Zákon není zrušen, ani nemůže být zrušen, ale nezbytná spravedlnost, která je potřebná pro spasení, se nezískává prostřednictvím skutků Zákona, ale JEDINĚ VÍROU. Nejdříve tím, že přijmeme Krista skrze znovuzrození a potom tím, že mu dovolíme, aby skrze naše každodenní umírání sobě žil skrze nás.

    "Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, zákon potvrzujeme" (Římanům 3,31) 

    Je to Kristus, kdo musí dělat dobré skutky a dodržovat Zákon skrze nás. A opravdu je to nadpřirozený zázrak, jenže se protiví lidské přirozenosti, která chce přispět ke svému spasení.

    Jediný, který zde dodržoval Boží Zákon, byl Ježíš! Nikdo jiný to nedokázal, protože nejsme spojeni s Otcem tak,  jako byl Ježíš spojený s Otcem. 

    "Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh:Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha" (Římanům 8,3-4).

    "Kristus je totiž završením Zákona, aby byl ospravedlněn každý, kdo věří" Římanům 10,4). Je potřeba, abychom byli v nějakém společenství? 

Existuje jedno veliké tělo neboli jedno veliké společenství, které tvoří křesťané z celého světa dnes, i skrze věky. Oni všichni se dnes i v průběhu staletí různými způsoby organizovali skrze oficiální organizace (církve) , hnutí, nezávislé služby anebo domácí společenství. V jednom takovým společenství by měl každý křesťan najít své místo, ale ne za každou cenu a ne proti Boží vůli. Boží vůle je, abychom byli ve společenství s dalšími Božími dětmi a měli společně studovat Boží slovo, oslavovat Boha kvůli našemu vlastnímu duchovnímu růstu i duchovnímu růstu druhých , kvůli službě druhým lidem skrze šíření evangelia, aby i oni byli spaseni a také připraveni na druhý příchod Kristův.

    Každý máme nějaký svůj dar. "Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol, tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem. Podle milosti, již se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou; kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný, kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí" (Římanům 12,4-8).

    To nutně neznamená, že všichni kdo se nazývají křesťané, jimi skutečně jsou, ani to, že je pod Božím vedením každá organizace nebo společenství věřících. 

   Nejlepší ochranou je OSOBNÍ VZTAH S BOHEM A KRISTEM, KTERÝ NÁS POVEDE K TOMU, A KÝM A JAK MÁME MÍT SPOLEČENSTVÍ.

    Upřímný křesťan to rozpozná, protože má Kristova Ducha, je znovuzrozený a ten mu to zjeví.