Moje návštěvy starších lidí

   Jsem věřící člověk a jako takový chci pomáhat starším lidem, hlavně těm, kteří jsou osamoceni. To jsou většinou ti, kteří jsou v domovech nebo v penzionech. 

  Tato má práce, jestli to tak mohu nazvat, začala asi před 12 ti roky. Tenkrát manželka chodila za jednou starší paní. A jak to tak u žen bývá, tak si povídaly, četli si různé příběhy, které manželka opisuje z různých časopisů, kde je hodně pravdivých  článků. Tato paní, (měla cca 8or.) byla velice ráda, že za ní manželka chodí. Chtěla, aby chodila častěji. Ale máme rodinu, vnoučata a různé další přátele, takže manželka té paní řekla, jestli by se nemohla domluvit s manželem a kdyby chtěl a ona též by nebyla proti, tak by mohl manžel za ní chodit. Ona souhlasila.

 Takže to byl můj začátek, kdy jsem začal tuto paní navštěvovat. Chodil jsem k ní a moc jsme si rozuměli. Dělal jsem ji společníka a četl jsem ji z Bible a různé články, které mně mannželka pro ni připravovala.Ona mě vyprávěla různé příběhy ze svého bohatého života. 

 Bylo to pro mě smutné, když zemřela. Bylo ji 94roků. Již jsem byl na ni zvyklý a přemýšlel jsem, jestli bych si nemohl najít někoho jiného a pokračovat v podobném duchu.  

  Navštívil jsem jeden penzion a zašel za vedením a zeptal se, jestli bych tam mohl chodit za někým, kdo je osamocený a přivítal by věřícího člověka, který by za ním chodil asi na jednu chodinu týdně. Bylo mě slíbeno, že mě dají vědět. Asi za týden mně zavolali, že mohu přijít a seznámit se z jednou starší paní, bývalou herečkou, která byla delší dobu v Americe a jelikož byla Češka a měla i americké občanství, ale chtěla dožít zde, v republice. Měla pěkný pokoj, plný fotografií ze své profese a dá se říci, že se tím chlubila, co všechno dělala. Jak již jsem říkal, chtěl jsem ale věřícího člověka. Mohl to být i můž, ale vybrali mně tuto ženu. Byl jsem u ní  jen 3x a rozloučil jsem se s ní. Bylo mně to líto, ale ona vždy jak jsem přišel, tak chtěla, abych s ní jel nakoupit a o víru neměla zájem, tak jsme se rozloučili. 

  Ještě jsem požádal vedení, aby mně našli někoho věřícího. Byl jsem rád, že mě našli jednu věřící ženu, mlaldší, měla 60 roků a byla na vozíčku, protože měla silnou roztroušenou sklerozu a mohla pohybovat jenom hlavou.  Jinak byla nepohyblivá. Ale mohu říci, že jsem se s ní sblížil a brzy jsme si na sebe zvykli. Byla to moc hodná a věřící žena. Ale její nemoc postupovala rychle a zemřela, když ji bylo 62 roků.

   Od září minulého roku jsem začal chodit k další věřící ženě. Netrvalo to dlouho a sblížili jsme se natolik, že jsme si spolu dobře rozuměli. Četl jsem ji biblické příběhy z evangelií Ježíše Krista. Ráda je poslouchala, neboť v nich je pro náš krátký a časný život naděje na život věčný. Dále jsem ji četl pravdivé články z různých časopisů. (Že byly tyto články pravdivé, jsem zjistil, když vnuk zavolal do redakce, kde mu tuto pravdivost potvrdili. Chtěl se přesvědčit, že ty články, kolikrát až neuvěřitelné nejsou vymyšlené.)

  Chodila za tou paní asi jednou za měsíc se mnou i moje manželka.