KDY TO BUDE-KDO TO BUDE

 Zjistili jsme, že pokud jde o symboly,chléb zmiňovaný v prorocké mluvě tedy neznamená chléb jako pečivo nebo stravu. Také jsme poznali, že se bude určitě jednat o tak zv. "duchovní potravu",kterou se křesťané "živí": Konečně každá ideologie má jistou "duchovní potravu", kterou se stoupenci té které politické linie  "sytí" a podle toho také formují svůj  praktický život a činy. Ze společenského a také politického života jsou dostatečně známy některé příznačné projevy toho, či onoho uskupení, podle toho, jakou životní filozofii vyznávají. Tak na př. "zelení" jsou známí tím, že se vehementně zasazují za ochranu životního prostředí a přírody. Jiní jsou zase organizováni ve spolcích na ochranu zvířat, to se potom projevuje i v jejich životě a zvláště v jejich skutcích, takže brání jakémukoli ubližování fauně v přírodě. Jiná ideologie naopak zase vyznává tak zv. "třídní boj", v jejich pojetí to znamená, kdo něco má a vlastní, lhostejno jakým způsobem toho dosáhl, je tvůj třídní nepřítel a je mu to potřeba vzít a rozdělit mezi ostatní, aby všichni měli stejně. Potom zase přijde jiná ideologie, která to společně opět některým vrátí, způsobem, jenž tajemně znějící význam neznamená nic jiného, než nezákonné obohacení se, takže zase jiní jsou bohatí a ti dříve majetní zase chudí. To jsou důsledky běžných životních ideologií společnosti. Lidé" jedí svůj vlastní chléb", živí se vlastními názory, nebo také můžeme říci svými vlastními myšlenkami (duchovním chlebem) a důsledky?? Sami si prosím odpovězte, a to budete ještě moci při tomto uvažování ještě několikrát. Ale vraťme se zpět k náboženskému způsobu života. Pořád tam totiž zůstáváme, přestože jsme udělali malou odbočku proto, abychom si některé věci názorně ukázali a lépe pochopili. Je křesťanský život lepší, horší nebo stejný jako světský? Budeme-li skutečně upřímní sami k sobě potom dojdeme ke zjištění, že křesťanský život se o mnoho nejiší od běžného společenského života. To proto, že světské způsoby v mnoha okolnostech zaujaly místo Kristových zásad. Často je slyšet jakoby advokátskou obhajobu negativních zkutečností:  "No, časy se mění..." jako by se  Kristus a jeho zázady  také měnily s tím, jak se mění jednání a okolnosti lidí.( U Žid. 13,8, je napsáno:" Ježíš Kristus je tentýž včera, i dnes, i na věky!!") (Toto je můj jediný a velice důležitý poznatek) Nenajdeme mnoho rozdílů ani uvnitř křesťanského společenství církví. Proč? Inu proto, že se křesťané v církvi neřídí testamentem, který jim zanechal jejich Pán. Toto sice verbálně vzývají, neustále o něco prosí, jeho přáním a vůlí se ale neřídí... Proč? Inu "Svět se přece mění..." Nemůžeme si dovolit zaostávat. Musíme přece držet krok s dobou. Jak by na nás potom pohlíželi ostatní křesťanská společenství? Kromě toho, že až příliž často a bez ostychu přejímáme to, co není kristovské, a tím vlastně  "jíme svůj chléb", jdeme stejnou cestou, jako starý Izrael s vědomím, že máme pravdu, ale pravda nemá nás. Jaké asi může být finále takového křesťanského života? Posuďte sami prosím.

 Pokračování příště.