Evangelium pro křesťany 21. Pokračování
"MANŽELKY, PODDÁVEJTE SE SVÝM MUŽŮM JAKO PÁNU.
Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky poddávají svým mužům. Muži mulujte své ženy tak, jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev, bez jakékoliv poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, muluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. Proto muž opustí otce i matku, aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem. Toto je veliké tajemství; Já však mluvím o Kristu a o církvi" (Efezským 5,22-32).
Největší a néjlepší dílo, které člověk může učinit je, že bude mít důvěru v Krista a to znamená, že mu odevzdá svůj život a svou vůli a nechá se Jím vést.
"Co máme dělat, abychom činili Boží skutky?" zeptal se ho. Ježíš jim odověděl: Toto je ten Boží skutek, abyste věřili v toho, kterého on poslal" (Jan 6,28-29).
Musíme být připoutáni ke Spasiteli každý den po zbytek našeho života, protože jinak budeme bohové i ve svém novém životě, jako jsme byli i ve svém starém životě. Křesťanskou výzvou je zemřít sobě, aby Kristus mohl žít skrze nás a přinášet skrze nás Své ovce.
"Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo.Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu" (Jan 12,24-25).
"Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve MNĚ A JÁ V NĚM, ten nese mnoho ovoce; BEZE MĚ NEDOKÁŽETE NIC" (Jan 15,4-5).
Život víry neboli život v Duchu není jen chození s Kristem, ale stejně tak i s Bohem, našim Otcem, ke kterému máme přístup, a se kterým máme společenství skrze Krista.
"Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno" (Jan 17,21-23).
"...abyste i vy měli spolu s námi podíl na společenství, které máme s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby vaše radost byla dokonalá" (1. Janův 1,3-4).
"Ježíš mu odpověděl: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj" (Jan 14,23).
Skrze různé zkušenosti člověk roste v osobním poznání Boha a Krista, a tímto způsobem víra člověka dál roste, a tak oslavuje Boha skrze Krista.
"...aby byl Bůh vždy oslavován skrze Ježíše Krista" (1. Petrův 4,11).
Pokud se sjednotíme v Duchu s Ježíšem Kristem, přijímáme skrze znovuzrození Kristův vítězný život jako dar od Boha. Na naší víře a naší důvěře v Boží Slovo, které nám hovoří o přijatém daru a na našem vědomí toho, co máme a s kým jsme sjednoceni, závisí, který život v nás bude dominovat - zda nový Kristův vítězný život, který jsme přijali v duchu anebo naše staré zvyky, staré vzpomínky a staré slabosti. Jsme povoláni k tomu a naše úsilí musí být zaměřeno pouze tímto směrem, protože skrze víru můžeme Boha potěšit a žít podle Boží vůle .
"Bojuj ten dobrý boj víry" (1. Timoteovi 6,12).
Boží a Kristova láska k člověku, která se nakonec manifestovala na kříži Golgoty, přitahuje nejsilněji člověka a vyvolává v něj touhu, aby odevzdal svůj život Spasiteli a zapomněl na sebe.
"V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného , poslal Bůh na svět, aby skrze něj získali život. V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy" (1. Janův 4,9-10).
"My milujeme, neboť on první miloval nás" (1. Jenův 4,19).
Pokračování.