Dobrá zpráva je...15.Pokračování

    HŘÍCHY A VINA.

   Ve Staré zákoně se člověk stal hříšníkem, když se dopustil porušení Zákona.Tehdy se stal vinným a musel přinést zvířecí oběť. Život tohoto zvířete nahradil jeho život a jeho krev sňala vinu za jeho hřích. V tomto systému byly hlavní problémy následující:

  1.  Špatnost, které se člověk dopustil - jeho činy.

  2.  Člověk se potýkal s problémem, jak se zbavit své viny a jak znovu získat Boží odpuštění a přízeň.

  3.  V tomto systému se chápalo, že krev oběti očišťuje vinu. Krev mění názor Boha.

    Víme, že to zvíře bylo předobrazem -typ, který představoval Krista - antityp.Dále víme,že jeho krev byla předobrazem, který představoval jeho život. Každý den se páchaly hříšné skutky a den za dnem se musela zabíjet zvířata, aby se odstranila vina hříšníka. Skutečný problém, samotný hřích, však nebyl nikdy odstraněn. Viny se zbavil jen do dalšího špatného činu. Celý tento obraz měl poskytnout poučení, že člověk není v souladu s Bohem a potřebuje Spasitele, který by tento soulad s Bohem obnovil. Krev beránka představovala Kristův život, v němž je lidstvo smířeno s Bohem. V listě Židům čteme:"Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů, neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. (Židům 10,3-4)

   Samotý problém byl mnohem hlubší než jen samotné hříšné skutky. Skutečným problémem však byla tělesná přirozenost - samotný hřích. To je problém, který bylo potřeba vyřešit, a hříšné skutky sloužily pouze jako předobraz skutečného problému. Znovu čteme v knize Židům:" Neboť by musel od založení světa ČASTOKRÁT TRPĚT; nyní však zjeven JEDNOU PŘI DOKONÁNÍ VĚKŮ KE ZRUŠENÍ HŘÍCHU SKRZE SVOU OBĚŤ." (Židům 9,26) 

    "Potom řekl:"Hle", tu jsem, abych vykonal (Bože) tvou vůli. to první ruší, aby ustanovil to druhé. V této vůli jsme posvěceni SKRZE OBĚŤ TĚLA JEŽÍŠE KRISTA JEDNOU PROVŽDY." (Židům 10,9-10)

    "On však přinesl JEDINOU oběť za hříchy a NAVŽDY USEDL PO PRAVICI BOŽÍ." (Židům 10,12)

    Ježíš přišel, aby skoncoval s hříchem, nikoli aby pouze plnil stejnou funkci jako zvířecí oběti, tedy aby poskytl odpuštění. Ježíš, jako DOKONALÁ OBĚŤ ZA HŘÍCH, se s kořenem hříchu vypořádal JEDNOU PROVŽDY. Nepřišel zavést stejný systém, který existoval ve Starém zákoně, kde se hříchy opakovaně odpouštěly. Ne, přišel zničit kořen hříchu, tělesnou přirozenost, a JEDNOU PROVŽDY zničit hřích. Tím nejenže zrušil vinu za všechny hřříchy, ale smířil lidstvo s Bohem. On sám v sobě navázal spojení mezi lidstvem a Bohem, KTERÉ JIŽ NIKDY NEMŮŽE BÝT PŘERUŠENO HŘÍCHEM. Boží slovo nám říká: "A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění a uložil v nás to slovo smíření." (2. Korintským 5,18-19)    Hříšné činy už nikdy nemohou být předmětem sporu mezi člověkem a Bohem. Naše hříchy pro Boha nepředstavují problém, protože, jak říká jeden úryvek, Bůh jim už nepřičítá přestupky světa. Ježíš se postaral pro VŠECHNY VINY. Ale to není vše, co udělal. Mnohem úžasnější je, že Ježíš odstranil zdroj této opakující se viny, tělesnou přirozenost.

    "Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle." (Římanům 8,3)

    Jediným zbývajícím problémem je tedy to, že člověk nepřijme dar života, který je v Ježíši.Člověk nepřijme smířený život, v němž byl zrušen hřích. To, co udržuje bariéru mezi člověkem a Bohem, je NEVÍRA! Proto nás Bůh vyzývá, abychom přijali Ježíše Krista jako JEDINÉ MĚŘÍTKO naší víry, abychom byli svobodní od hříchu a sjednotili se s ním. 

   BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ VERSUS BOŽÍ CHARAKTER.

    Z toho, co jsme nyní právě prozkoumali, vyplývá přirozeně další pravda. Ve Staré smlouvě bylo prvořadé ustanovení a zejména Desatero. To bylo měřítko, podle něhož se definoval hřích a podle něho byl člověk rozpoznán jako hříšný nebo spravedlivý. Porušení Zákona bylo považováno za hřích a tento hřích vinil přestupníka vinným. K odstranění této viny byla zapotřebí krev zvířete. Viděli jsme však, že nejde o hříchy nebo hříšné činy, ale že skutečným problémem je tělesná přirozenost člověka. Viděli jsme, že Ježíš nezemřel jen proto, aby zrušil vinu, ale aby zrušil hříšnou přirozenost člověka a znovu spojil lidstvo s Bohem. Nebyli jsme také příliž omezeni v pohledu na Boží zákon? Není Desatero přikázání také předobrazem něčeho většího? Není také stínem větší skutečnosti?

    Desatero přikázání bylo uloženo v arše úmluvy na nejsvětějším místě pozemské svatyně. 

   Prvním předmětem souvisejícím s bohoslužbou byl obětní oltář, na němž se zabíjela obětní zvířata. Tento oltář představoval Golgotu, místo, kde byl Ježíš ukřižován. 

Dalším předmětem bylo měděné umyvadlo, v němž se myli kněží. To představovalo Kristovo vzkříšení, když se znovu narodil z mrtvých, protože když vstal z hrobu, zvítězil již nad hříchem, a tak bylo jeho tělo očištěno od hříšné přirozenosti.

  Pokračování