Dobrá zpráva je...26.Pokračování
VÝZNAM SLOVA.
V průběhu minulých století existovala hnutí, která prosazovala pravdu, že spása se nachází pouze v Kristu. Tento důkaz byl obvykle v reakci na systém, ve kterém byl kladen mnohem větší důraz na člověka, jeho skutky, pravidla a předpisy. Jedním z těchto výjimečných hnutí, které úřichází na mysl, je reformace z 16. století.
DVA EXTRÉMY.
Zdá se, že taková hnutí vždy bez výjimky provází jisté nebezpečí. Toto nebezpečí existovalo vždy a bude existovat až do konce. Jekmile se Kristus a skutečnost jeho života v nás stanou středem pozornosti, někteří si začnou myslet, že již není třeba psaného slova, protože nyní máme Kristův život v sobě. Fanatičtí stoupenci Tomáše Müntzera, kteří povstali v Lutherových dobách. Jejich heslem bylo:"Duch, Duch." Mysleli si, že už nepotřebují psané slovo, protože nyní mají samotného Krista, kterým jim prostřednictvím Ducha automaticky dává poznat, co je správné a co ne. Protože však odmítli Boží slovo, spoléhali se na svůj rozum a pocity. Výsledkem byl fanatismus a zdegenerované chování. Dneska se tato tendence do značné míry odráží v letničním hnutí.
Na druhé straně je mnoho těch, kteří mluví o ospravedlnění v Kristu, ale odmítají zdůrazňovat skutečnost jeho života v nás. Zaměřují se především na to, co pro nás Kristus udělal, ale vůbec neberou v úvahu, co dělá v nás. Výsledkem je náboženství, ve kterém se hodně mluví o Kristu a ospravavedlnění, ale ve kterém je velmi málo zjevený Kristův život.
Ospravedlnění v Kristu je úžasná pravda. Ve skutečnosti je to ústřední bod veškeré pravdy. Vidíme tedy, že základem křesťanské zkušenosti je správné poznání. (Římanům 10,14) Bez vědomí není pokroku ani změny. Když lidé uvěří pravdě kterou poznali, projeví se to ve skutečnosti, že je Kristus viditelný v jejich životech.
ZKUŠENOST V ROZPORU S PRAVDOU.
Ve věřících žije sám Kristus. To je pravda, kterou Bible učí jasně, důrazně a opakovně. U Galatských 2,20 a) se píše: "S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus."
Tento Kristův život v nás dává úplné vítězství nad každým hříchem. To je něco, co nelze zpochybnit, pokud přijmeme to, co učí Bible. Proč stále potřebuji psané slovo, když mám nyní živé slovo v sobě? Všechno, úplně všechno, co potřebujeme, nebo kdy budeme potřebovat, je nám již dáno. Všechno je již naše, (viz 1. Korintským 3,21-23) Bůh vzal vše, co by člověk kdy potřeboval - moudrost, spravedlnost, posvěcení, vykoupení, moc, život atd.Když člověk přijme Krista, všechny tyto věci jsou jeho, protože patří Kristu, a on i Kristus se stali účastníky téhož života. (1. Korintským 12,13) Vše, čím je a co má On, jsme a máme i my. Jestliže jsme skutečně přijali Kristův život se všemi jeho vlastnostmi, proč se tato teorie zdá být tak vzdálená realitě?
PSANÉ A ŽIVÉ SLOVO.
Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme nejdřív pochopit význam Božího slova ve zkušenosti křesťana.
"Vžyť jste se znovu narodili, ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží." (1. Petrova,1,23)
"Posvěď je v pravdě; tvé slovo je pravda." (Jan 17,17)
Někdo by si mohl přečíst tyto verše a myslet si, že samotná slova, jejich pojmy a zvyky v nás dělají všechno. To by však odporovalo pasážím Písma, které jasně učí, že je to sám Kristus, kdo v nás skutečně žije a působí skrze svého Ducha. Klíčem pochopení je vidět vztah mezi dílem Krista, živého Slova, a Biblí, psaným Slovem.
Obecně platí, že Bůh v nás nejedná bez našeho výslovného souhlasu a vědomého svolení. Kristův život v nás se projevuje v našem vědomném podřízení se jeho vůli, a to podle stupně našeho poznání, pravd, které nám otevírá. Jinými slovy, Kristův život v nás se projevuje tím, že spolupracujeme, vědomě a inteligentně reagujeme na pravdy, které nám zjevuje. Bůh obvykle neovládá tělo nebo mysl člověka a neovlivňuje ho určitým směrem bez jeho vědomého a rozumného rozhodnutí.
Pokračování.