Co Darwin ještě nemohl vědět

   Tento článek je od Wernera Gitta

  Na začátku r. 2009 vyšel 31.12.08 v novinách "Die Zeit" několika stránkový článek k 200. výročí Darwinovy knihy "O původu druhů" s nápisem "Díky Darwine". 

 Ještě dříve, než německý filozof I. Kant (1724-1804) pyšně prohlásil:"Dejte mi hmotu a vybuduji svět!" O 50 let později franc. matematik Laplace (1749-1827) se zabýval vesmírem a jeho vznikem a na Napoleonovu otázku, proč se nezmiňuje ve svém díle o Stvořiteli, ostře prohlásil:"Moje teorie nepotřebují hypotézu Bůh!" Tito a další hledali vysvětlení původu života, kde by nebylo Boha zapotřebí. Zdánlivé řešení jim nabídl potom Darwin, z myšlenkou "přirozeného výběru." 

  Do doby, než se vrátil Darwin z galapážských ostrovů, přijímal svět učení řeckého filozofa Aristotela o neměnnosti druhů. Darwin změnil toto učení, že usoudil na základě sledování zobáků pěnkav, že se naopak druhy mohou měnit a přizpůsobovat a přidal ještě závěr, který nemohl nijak doložit, že pochází ze společného předka. Už na začátku Darwin věděl, že jeho velkou slabinou je, že se nenašly v přírodě žádné přechodné formy.

 Podle modelu stvoření má člověk vyjimečné postavení:"I stvořil BŮH člověka k obrazu svému." (Gen. 1,27)  Evoluční model ponižuje člověka na pouhý výhonek z říše zvířat. 

 Dnes jsou hnací síly evoluce pokládané:

  MUTACE, SELEKCE, IZOLACE, DLOUHÁ ČASOVÁ ÚDOBÍ, NÁHODA, NEZBYTNOST, SMRT.

  Všechny tyto faktory existují, ale žádný z nich není zdrojem či dárcem nové tvořivé informace.

 A)  MUTACE- může pouze měnit stávající dědičnou informaci. To ale předpokládá, že DNA je již k dispozici, protože bez ní by evoluce nemohla vůbec existovat. Mutace se definuje jako náhodný mechanismus bez cíle a záměru, což jistě uznáte nemůže vást ke vniku nových systémů. Např. ke sestrojení naprosto přesně fungujících orgánů.

  B)  SELEKCE- upřednosťuje života schopnější živočichy a zajišťuje, že jejich dědičný materiál bude s vyšší pravděpodobností předaný dál. Selekce vybírá nebo vyzařuje z toho, co už je k dispozici. Selekcí nedochází k vylepšení, nebo k vzniku nečeho nového.

  Ani ostatní výše uvedené evoluční faktory nemají žádnou tvořivou funkci.

  Podívejme se jen na několik příkladů z oblasti živočichů, abychom mohli posoudit, zda by necíleně působící evoluční faktory mohly vést ke vzniku níže uvedených systémů: 

POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ

  Podle evolučního učení je "vynález" pohlavního rozmnožování rozhodující podmínkou pro vzestupný vývoj řivočichů. Skrze stále nové kombinace genů vzniká množství obměn, ze kterých selekční proces zajišťuje přežití těch, kteří jsou nejlépe. přizpůsobeny podmínkám okolí. Tento vysněný proces evoluce je však naprosto vyloučený ze dvou důvodů:

  1)  Sexuální rozmnožování nemůže evolučním procesem vůbec vzniknout. To je možné jen tehdy, když by obě pohlaví měla hotové a plně funkční rozmnožovací ústrojí. Jak by tedy mohlo dojít k postupnému vývoji potřebných orgánů během tisíců generací, když z nehotovými orgány to není vůbec možné.

  Pokud naopak vyloučíme pomalý postupný vývoj,jak by se tak rozdílná složitá ůstrojí, která musí být do nejmenšího detailu navzájem přizpůsobená, mohla tak náhle objevit a navíc ve stejném čase a na stejném místě.

  2)  A i kdybychom připustili tu možnost, že sexuální rozmnožování nějakým zázrakem "spadlo z nebe", tak mícháním dědičného materiálu stejně nemůže vzniknout zásadně nová informace - nová forma života. Šlechtitelé rostlin a živočichů svými nesčetnými pokusy za staletí tvrdili, že i ty nejlépe vyšlechtěné krávy, zůstávají zase -KRÁVAMI a nebudou z nich slunečnice, nebo pšenice, tzv. mikroevoluce. Na toto chybí jakékoliv důkazy.

 Pokračování příště