Církev Kristova.

  Otázka je, jestli taková církev jako celek vůbec existuje. Je mnoho církví, které se za pravou církev Boží pokládají. Rozdíl ale byl v prvotní Kristově církvi. 

   Dějiny prvotní církve dosvědčily splnění slov Spasitelových. Mocnosti země i pekla spikly se proti Kristu, zosobněnému v jeho vyznavačích. 

    Proto bych chtěl napsat různé výňatky z knihy *Velký spor věků* Teologii jsem nestudoval, ale již studuji Bibli 42 roků a troufám si říci, že ji stále více chápu, kdo bude při druhém příchodu Krista zachráněn a kdo bude odmítnut. Věřím, že kdokoli Bibli studuje, tak se mu ty pravdy biblického učení začnou pomocí Ducha svatého odhalovat a postupně se pravdu Boží dozví. Vždyť proto Bůh nechal Bibli k tomu to účelu napsat. Aby KAŽDÝ studoval Jeho inspirované slovo a pravdu našel. Bůh Otec poslal svého Syna, aby Syn nám představil Otce. A Syn Boží přišel, aby zachránil TY, KTEŘÍ HO MILUJÍ.

    Ale nesmíme zapomenout na Božího nepřítele, který se Bohu vzdálil a chtěl mu býti přinejmenším roven. U Izaiáše 14,12-14:"Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem - ty, jenž jsi srážel národy! Říkal sis přece v srdci: "Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším,na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším." 

   Toto jsou slova satana, který od Boha odpadl a musel být svržen s nebe na Zemi, kde začal svů zrůdný plán proti Bohu a jeho prvním dětem, Adamovi a Evě a řádí dál! 

    Pohanstvo tušilo, že zvítězí - li evangelium, jejich chrámy a oltáře budou smeteny; proto soustředilo své síly na ZNIČENÍ KŘESŤANSTVA. Plameny pronásledování byly zaníceny. Křesťané byli olupováni o své majetky a vyháněni ze svých domovů. Mnozí boj utrpení snášeli. Posměchy a s mrskáním byli trápeni, ano i vězením a okovy. Veliký počet jich zpečetil své svědectví krví. To jenom proto, že se nechtěli podřídit vrchnosti. Urozený i otrok, bohatý i chudý, učený i neučený, všichni byli zabíjeni bez rozdílu a bez milosti. 

    Tato pronásledování byla zahájena za Nerona, asi v době mučednické smrti Pavlovy, trvala po staletí s větší, nebo menší zuřivosti. Křesťané byli nesprávně obviněni z nejhnusnějších zločinů a prohlašováni za původce velikých neštěstí - hladu, moru a zemětřesení. Křesťané byli odsuzováni jako buřiči proti vládě, jako nepřátelé náboženství a celé společnosti.

    Ale raná křesťanská církev rostla nejen proto, že její členové kázali jen evangelium, ale také proto, ŽE PODLE EVANGELIA ŽILI. Věřící sloužili stejně jako Kristus. Následovali Kristův příklad. 

    Ve velkém sporu, který zuří ve vesmíru, chce ďábel znehodnotit Boží obraz, který Stvořitel do lidstva vložil. Cílem evangelia je obnovit v lidech Boží obraz. Tato obnova zahrnuje  uzdravení v tělesné, duševní i duchovní oblasti. Kristus touží, abychom byli fyzicky zdraví, duševně bdělí, emociálně stabilní a duchovně celiství.

    Tento svět prochází obrovskou krizí. Ježíšovy předpovědi v Mat. 24 a Luk. 21 mluví o katastrofické situaci, která bude na zemi před jeho návratem. Mělo by to být asi tak, jako za prvních křesťanů. Byla tam vzájemná láska ke Kristu, která naplňovala i celé jejich společenství.  Ale to nechtěl satan připustit a proto byli následovníci Kristovi pronásledováni i všude tam, kde hledali útočiště. Byli ale vyhledáni, pochytáni a předhozeni divokým šelmám, nebo upáleni, ukřižováni. Jejich trest byl často hlavní zábavou, když je předhazovali divokým šelmám v aréně pro radost zástupům! 

Bylo to ohavné, ale přesto křesťanů přibývalo a čekali na Kristův příchod. Byli přesvědčeni o pravdě, kterou jim hlásal Ježíš, když ještě s nimi byl a potom, když odešel do nebe, tak poslouchali jeho učedníky, kteří byli naplněni Duchem svatým a hlásali pravdivé Boží evangelium. O tom píše Pavel u Galatským 1,6-12. 

ODPADLICTVÍ.

   Lidé již za apoštolů čekali na příchod Ježíše Krista a čekáme všichni i dnes. Apoštol Pavel ve své druhé epištole k Tessalonicenským prohlásil, že den Kristův nepřijde dříve,"leč až prve přijde odstoupení a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení; protivící a  povyšující se nade všecko, což slove Bůh, neb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě jako by byl Bůh." A dále apoštol varuje své bratry, že tajemství nepravosti působí" Již v oné době viděl, jak loudí se do církve bludy, jež přivodí cestu k vývoji papežství.

    Krok za krokem, z počátku pomalu a tiše, potom však, když se zesílilo a ovládlo duše lidské, otevřeněji tajemství nepravosti pokračovalo ve svém klamajícím a rouhavém díle. Téměř nepozorovatelně vnikaly pohanské zvyky do křesťanské církve.

  František.