Báseň "Z ráje do ráje"

                                                                      Bolest už od věků je zlá,

                                                                      ta k nám již v ráji přišla,

                                                                      to když Eva přes zákaz,

                                                                      si k zakázanému stromu vyšla.

                                                                       Z povzdálí si ho jenom prohlédla,

                                                                       když na něm krásného hada zahlédla.

                                                                       Tu had promluvil hlasem lidským:

                                                                       "Což nejsem i já tobě blízkým?

                                                                      to chcete jenom Boha poslouchat?

                                                                      vždyť já vás mám oba taky hodně rád.

                                                                      pojď sem ke mně, ať to zvíš,

                                                                      záhy se o tom sama přesvědčíš."

                                                                      Evě se tato slova líbila,

                                                                      a hned po ovoci mlsně skočila.

                                                                      I Adamovi dala okusit,i když 

                                                                      proti Bohu nechtěl jít.

                                                                      Jen si vezmi, lákala ho pak,

                                                                      však též jsem jedla a umřela jsem snad?

                                                                      Adam však zjistil podivnou to věc,jsou nazí,

                                                                      tak listí spletli sobě a vyhnáni z ráje,

                                                                      litovali toho v každé době.

                                                                      Co tedy říci, o neposlušnosti té odvěké,

                                                                      která se stále vine od narození,

                                                                      až po smrt s člověkem?

                                                                      že satanova láska,ta  není jak ta Boží.

                                                                       Satan nás jen naláká, a pak ničí, souží, boří

                                                                       Bůh proto řekl: "Dost!" a dal nám svého Syna,

                                                                       aby navždy byla jeho smrtí smazána naše vina.

                                                                       Teď chce jen to, co chtěl již v ráji,

                                                                       abychom jeho,i svého bližního, věrně milovali

               Moje báseň.

  František