Báseň

   NADĚJE

Ervín Wojnar.

Když život promítnu na plátno paměti,

minulost obléknu do kouzla závěti,

přítomnost v nejhezčí písničce zapěji,

přec jenom v budoucnu lepší mám naději.

Když život vyvážím posudkem prožitým,

poznám, že špatný byl, tvrdým a složitým,

že mnoho žalu zanechal v šlápěji,

tím více těším se budoucí naději.

Když teskně vzpomenu na všechny bolesti,

na touhy ztracené, na ty sny o štěstí,

pak toužím přítomnost ať plyne rychleji,

vždyť v blízkém budoucnu velkou mám naději.

Když bolest nesmírná srdce mi drásala,

když duše zemdlená pod zlem již klesala,

tak jako elixír, teplo již zahřeje,

oaza ztracených byla má naděje.

V Tobě,ó Bože, můj věk příští rozkvétá,

v Tobě je radost má a štěstí paleta,

v Tobě přec sláva má jednou se zaskvěje,

v Tobě je víra má, pokoj i naděje.

Když věrným zůstanu, když mně zlo nezdolá,

byť pohřben v zemi byl, Ježíš mne zavolá,

jménem mne zavolá, smrti již konec je.

Ach světe, světe, slyš- to je má naděje!

Kdybys mne, Bože můj, nad všechno vyvýšil,

tu touhu v srdci mém přece bys neztišil,

tu touhu budoucí, v níž všechno kouzlo je -

že přijdeš Pane můj, v tom je má naděje!