MOJE BÁSEŇ.

Bolest už od věků je zlá,

ta k nám již v ráji přišla,

to když Eva přes zákaz,

si k zakázanému stromu vyšla.

 Z povzdálí si ho jenom prohlédla,

když na něm krásného hada zahlédla.

Tu had promluvil hlasem lidským:

"Což i já nejsem tobě blízkým?

To chcete jenom Boha poalouchat?

Vždyť já vás mám oba taky hodně rád.

Pojď sem ke mně ať to zvíš,

záhy se o tom sama přesvědčíš."

Evě se ta slova líbila a hned  po

ovoci mlsně skočila. I Adamovi

dala okusit, přestože nechtěl

 proti Bohu jít.

"Jen si vezmi, lákala ho Eva pak,

též jsem jedla a umřela jsem snad?"

Adam pak zjistil podivnou to věc:

Jsou nazí, tak spletli listí sobě,

a vyhnáni z ráje, litovali toho v každé době.

Co tedy říci o neposlušnosti té odvěké?

Která se stále vine od narození,

až po smrt s každým člověkem?

Že satanova láska není jako ta Boží!

Satan nás naláká, pak ničí, souží, boří.

Bůh však řekl: "Dost!" A dal nám

svého Syna, aby navždy byla 

smazána naše velká vina.

Teď po nás chce jen to, 

co chtěl již tenkrát v ráji, abychom Jeho,

i svého bližního stále věrně milovali.